Svod klisen Dvorka 3.8.2009
Do Janovic na Dvorka, do odchovny ČMB, přijíždíme 2.8. ještě dopoledne. Jsme velice příjemně uvítáni, okamžitě nabídnut box pro kobylky, já si nechávám vůz v předu u kiosku.
V pondělí 3. srpna je plánován svod klisen. Musím kobylku řádně vypucovat, dnes je její významný den, bude přeměřena, zhodnocena a obodována. Jsem moc spokojená, kobylka Jiskra dostala 7, 3 celkových bodů.
Odpoledne se vydávám dál, směr Vápenka, nemám žádný plán. Při cestě potkávám pána s těžkým koněm. Volá na mě: „Nazdar božanováku, kam jedeš?“ Jsem příjemně překvapená. Prý bydlel v Božanově a znal moji rodinu. Stavuji se u rodiny Dreslerů, před čtyřmi roky jsem u nich také byla. Je tu vše při starém, jen ty kozy jsou trochu jiné. Naše mladá se předvádí, mouchy ji doslova přivádí k šílenství. Starý p. Dresler jen říká: „ Já bych ji naučil!“ Asi má velkou pravdu, je rozmazlená a nevychovaná. Budu se muset zaměřit na její výchovu. No nevím, jak ta moje výchova dopadne. Dlouho se nezdržím, ještě zajdu k p. Otavovi na kopec a zeptám se, zda u něj mohu s kobylama přespat? „Ne, mám tady hřebce.“ Tak jedu dál. V Bystrém pokukuji po usedlostech, kde by bylo možné přespat. Zajedu k jednomu statku a opět se ptám, zda tady můžeme s kobylkama přespat? Vy jste z Pěkova, že? Já jsem pracoval s Vašim starým. To mě podržte. Ať se vrtnu kam chci, všude se najde někdo, kdo mě zná. Kobylky uvazuji k ohradě u oveček, pod stodolou. Mladá za nějakou dobu uvázla o šroub, roztrhla vazačku a byla venku. Já už skoro spím, co teď.? Honem ven z vozu a alou za kobylkou, která si zřejmě chce tu svobodu náležitě užít. Po chvíli přemlouvání si dá říct. Ještě, že mám řemen, jsem dost vybavená, uvážu ji a je klid až do rána. Ráno přijíždí veterinářka:
„ Copak, Áda si koupil malé koně?“ Hned se ozývám z vozu, že to jsou moje koně.
Nakonec jdeme všichni na kafe, já si beru snídani, müsli s mlíkem, s sebou. „Co to máte? To jste králík nebo pipka? To jste si mohla taky podojit krávu!“ „Vždyť je to dobrý, mně to chutná, tak co?“
Ustrojím koně a jedem dál, směr Zábrodí. Přijedu k Zábrodí, tak nějak mě přepadne deprese. Najednou mám pocit, že nevím, co dál, kudy a kam, proč jedu? Okamžitě, tak jako vždy, píšu sms muži a ptám se, co mám dělat dál? Ještě, že toho mýho chlapa mám. Hned mi radí,ať se podívám kolem, kam dám koně a odpočnu si. Takovéto rady jsou nejhodnotnější. Ano, za vším u mě je vždy únava. Moje povaha je temperamentní, někdy si neuvědomím, kolik mi je. Tělo i duše je unavená, má už dost šrámů.
Nedaleko opravdu vidím koně, jdu se poptat. Mám štěstí, paní Formanová mě zná z novin a z Náchodské výstavy koní. Poskytli mi box pro koníky, já se v klidu vyspím a zítra se uvidí, co dál. Rozhoduji se jet dál, navštívit ještě JK Lipí. Projíždím Náchod, mladá jede poprvé dopravní městskou špičkou. Vše bez problému, i řidiči jsou rozumní. Cesta na Lipí je dost do kopce, mladá doslova svoji mámu vyprovokuje do trapu. Vjíždíme do JK jako blesk, jsme vítáni. Samozřejmě si tady pamatují, jak mou kobylku Jívku odchytili před dvěma lety, při jejím útěku na začátku naši cesty kolem republiky. Tak trochu si vzpomenu, že bych mohla zajet přes Dobrošov k Sedloňovu, ale vzápětí tuto myšlenku zavrhuji. Musím mít na mysli, že mladá není okovaná. Jedu raději domů, dost bylo toulání, jsem na cestě šestý den. Brzy ráno jedu zpět k domovu, před polednem jsme doma.
Ujeli jsme
Foto je od paní Tučkové, další info na : http://www.jkostas.estranky.cz/clanky/adelcin-den
oprava
(konickova, 5. 2. 2010 20:28)